.

Leden 2011

2. kapitola – Seznámení

17. ledna 2011 v 18:44 | Hanessie |  Polibek smrti
Vedli mě jak podzemními chodbami, ze kterých jsem cítila pach vlhka a malých zvířat, tak krásnými halamy, které musely pocházet už ze 14. století.
'Tady zadrž dech.' Pomyslela si Jane v okamžiku, kdy blikl výtah, který sem mimochodem patřil asi tak jako pěst na oko, v druhém patře a po otevření dveří se mi naskytl pohled na neuvěřitelnou, moderně upravenou recepční místnost. Nevěděla jsem, proč mi to Jane řekla, ale poslechla jsem ji. Procházeli jsme kolem pultíku, za kterým stála drobná černovlasá žena, můj pohled mi sám od sebe sklouzl na pulzující místo na jejím krku a moje reakce mě ohromila, tělo se mi napjalo a v krku se mi rozhořel oheň, chtěla jsem se něčeho napít, něčeho mokrého a věděla jsem přesně po čem tolik toužím, přes to, že jsem měla zadržený dech, cítila jsem dychtivou touhu skočit po té nebohé ženě a ukončit její mladý život. V tom okamžiku jsem došla na to hrozné, ač očividné pochopení, až do teď jsem nevěděla co se to se mnou děje, myslela jsem si, že jsem jen nějaký vědecký pokus a že cizí myšlenky v mé hlavě, ostré vidění, rychlý pohyb a nadpřirozený čich jsou jen výsledky úspěšného bádání těchto podivných lidí, teď mi však došla ta hrůzná pravda, co když jsem teď byla něco nadpřirozeného, co když jsem byla upír? O tomhle tématu jsem dost četla, zajímalo mě to, každý večer před spaním jsem si místo romantických knih četla nadpřirozené mýty.


1. Kapitola – prozření

6. ledna 2011 v 17:45 | Hanessie |  Polibek smrti
Po otupělosti z bolesti, která pálila mé tělo snad tisíc hodin, se vše zdálo jasnější, bolest pomalu ustupovala z konečků prstů, brala jsem to jako dobré znamení, horší to bylo po chvíli, kdy se všechna dosavadní trýznivá bolest seskupovala u mého srdce, prudce jsem zaťala pěsti a z mých úst se vydralo bláznivé zaječení. Někdo vedle mě s sebou škubnul.
Z toho osudného večera si moc nepamatuji, naposledy si vzpomínám na ostré věci zaryté v mém krku a pak částečné procitnutí, kdy jsem začala pociťovat bolest a taky pohyb. Cítila jsem, že mě ti cizinci někam nesou, jako bychom utíkali, snažila jsem se o protest, jedinou odezvou bylo zavrčení a ještě silnější stisk, který mi musel udělat pořádnou modřinu. Proč zrovna já? Nic o mně nevěděli, ať už je to kdokoliv vím, že ho prudce nenávidím.
read more ↓


free counters


Locations of visitors to this page